Po celním odbavení, jež zabralo celé dopoledne a sestávalo se především z likvidace všech potravin mimo konzervy za surový poplatek, konečně zakotvíme na volném kotvišti a hurá do města.

Je potřeba začít existovat, tedy opatřit si místní SIM kartu a poohlédnout se po internetu. To druhé je mnohonásobně větší problém, než byste si představovali. Internet mají všichni doma, a pokud je tu nějaký veřejný, většinou nejede. A na telefonech? Děs, všechny ty ajfouny to úplně přetížily. Rychlost jako zamlada, v době vytáčeného spojení.

Město je opravdu příjemné a pohodové. Řekl bych "normální země". Připadám si jako doma. Lidi si stěžují na velkou byrokracii. Nicméně jsem nenarazil na nic, co by přesahovalo rozumnou míru. Policisté pomáhají, zákazy na cedulích jsou přiměřené. Za drobná porušení se tu hlava neutrhá. Třeba piknik s lahvinkou v parku. A celkový pocit bezpečí!
Jen ty příšerné ceny!! Kombinace inflace a toho že americká a evropská krize Austrálii nepostihla, je pro nás vražedná. Simon sám je překvapen, pouhý necelý rok z domova: "Proč vláda tvrdí že inflace je jen 25% když sama zvojnásobuje poplatky za kotvení?"

Na lodi nás navštěvuje můj jmenovec Vlasta z Plzně. (Děkuji za pěkné foto.) Vysvětluje mi, jak to tu chodí. Je tu prý mnoho čechů, studentů na jazykovkách s povolením na malé brigádničení. Je to dost živoření, něco jako když jsme vyrazili v roce 1990 na první výlet na Západ a v batohu měli konzervu "trenčianský párek s fazuľou" a chleba v igeliťáku, neboť jsme kvůli děsnému kursu neměli ani na rohlík. Dost se divím že sem tolik mladých lidí za těchto podmínek cestuje.
Desetinásobná cena piva oproti domovu, to je přímo katastrofální.

A do Sydney přilétá Petra - Amazonka!

Nastávají dny příprav, hlavně expedičního vozidla. Jsem rád, že mi Petra bude pomáhat, vše se tu děje přes internet a telefon. Hardwork!

Dnes je ale krásný páteční večer, všude proudí davy rozjásaných sydňanů. Hodně se mi třeba líbil párty-bus, který křižoval noční ulice. Zahlédli jsme jej na křižovatce, jak čekal na červenou. Z okýnek se řinula silná hudba, čouhala spousta rukou a celý autobus poskakoval v rytmu tance, jako by se nemohl dočkat zelené.