Počasí je tady kolem Sydney velmi proměnlivé.
Když mi to Simon na lodi popisoval, přikyvoval jsem mu, ano, ano, něco jako u nás v Evropě v dubnu..
Jenomže to není úplně stejné. Změny, jak postupují jednotlivé tlakové a frontální útvary z jihozápadu a vítr se postupně točí na všechny strany, dech antarktidy, dech vyprahlé buše z vnitrozemí, ty změny jsou velmi tvrdé. Brilantně čisté dny s drkotáním zubů Sydnejských holek v minisukních, zatímco se halíme do péřovek jsou během několika dní vystřídány pekelným a dusným počasím s teplotami útočícími na čtyřicítku. Ani jedno ani druhé nevypadá moc na lítání. Větrno, bezvětří, žádné nebo rozfoukané kumuly.
A tak trochu nervózně sleduju optimistické Benyho hlášení z Brisbane, o nádherných kumulostrádách. Bude asi zklamán.. Pro rozlítání navrhuji využít nastupující slabou tlakovou výši, která by snad přivodila příznivý vítr na pobřežní clif ve Stanwell parku cca 50km na jih od Sydney.
Hned po naložení červené bedny na severu Sydney tam upalujeme. Pokud to vyjde, ten správný den je jen dnes!

Poslední serpentýna a je to tam, padáky a rogala se prohánějí vee vzduchu! Hurá!

Amazonka je už nastrojena, Beny, kromě téměř nového miláčka od Frantouška, má fungl nový pult centrálního řízení, jehož velikost i vzhled mu rázem dává novou přezdívku "Michal David".


Na Amazonku je to bohužel silné a tak tam skočím už jen já a jdu honit Benyho který zmizel kamsi na sever.
Ve vzduchu už moc lidí není, neboť jeden místňák skončil v dýze v příčném údolí na stromech a ostatní nějak ztratili chuť.

V dáli je v čistém vzduchu vidět Sydney.

Tudy jsem připlul přes oceán, kochám se nádherným výhledem a mám radost jak tohle lítání pěkně navazuje na předchozí cestu. Uvědomuji si, že od Utahu v červnu jsem neletěl.


Tracklogy na XContestu: Beny, Vlasta (VVV let 57)

Přespáváme ve voňavém eukalyptovém lese a druhý den se vracíme na cliff.

Včera jsem se rozlítal na XC2 ale dnes, DNES mám sváteční úkol: rozlítat se na novém éru, jež jsem dostal na pokračování VVVýletu od Gradientu.
Úplně nový Aspen4!

Mám z něj obrovskou radost. Jediné slovo co mne napadá je LEHKOST. Všechno jde tak snadno. Tenhle dar je pro mne taky veliká pocta a energie pro pokračování expedice. Díky!

Dlouho do noci pak přeskládáváme věci v Tondovi a těšíme s přitom do vnitrozemí.

Co nás čeká? ...A nemineeee, co nás čeká, a nemine...

No, na první zážitky dochází hned. Tonda nemůže nastartovat. Hmmm. A na benzín škytá a poskakuje. A na Benyho leze nějaká chřipka, taky ani dneska nelítal. Doufáme že to není nic zásadního, není ani divu po tom klimatickém a časovém skoku a po klasické hoňce v práci před dovolenou.
S Tondou je to ale horší. Ráno se rychle rozhodujeme: Zajedeme s Tondou k Turkovi zpátky do Sydney, není to ani daleko.
Turek sedá k volantu a poslouchá zadrhující se motor. To nic není, zní úlevná diagnóza po 2km jízdě, předchozí provoz byl téměř pořád na plyn, benzínové trubky a trysky jsou zanesené. Dává nám dvě lahvičky silného dryáku, první Tonda polyká hned až mu vytrysknou slzičky z pod světel. A pořádně to projeďte, ať to účinkuje, volá za náma Turek. Nádrž s kdoví jak starým benzínem musíme projet celou, než načepujeme další.
Ještě sehnat pořádná zpětná zrcátka pro vlekání a můžeme vyrazit. Večer si dáváme pečené kuře ze supermarketu. Cestovatelská strava. Je výborné, Jenom mi u toho nějak křuplo v zubu. Co to? Hmmm...

A tak valíme na jih, směr Camberra. Cestou je obrovský stoupák na cliff. Tonda netáhne, škytá. Mám strach že v posledních sepentinách zdechne úplně. Poslední zatáčka a Tonda se najednou rozjíždí, úplně normálně reaguje na plynový pedál. Sláááva.

Studujeme předpovědi a vyhlédnem si na webu nějaký lítací kopec za Camberrou. Ale až zítra, dnes bude moc funět. A tak zastavujeme na jakémsi odpočívadle a pouštíme se do Tondových úprav.
Jako první instaluji českou vlajku z amazonie.

Spací úprava, Mišpulín, kuchyň. Řezání, vrtání, pilování. Ovládání Mišpulína je přes novodurovou trubku, zásoby tak neohrozí její chod.

Během dne se tak ochlazuje, že se oblékáme čím dál více. Dokonce vytahuji mořskou antarktickou bundu. Tohle že je ta horká Austrálie? Nějakých 5°C a drsný vítr.
Večer, unaveni a spokojeni s rychle a dobře provedenou prací, volíme společný nocleh v Tondovi. V té kose jsme rádi, že se vzájemně zahříváme, prostě kosa jak cyp.


Ráno se stavujeme se na pumpě vrátit údržbářovi pilku na železo.

Dobrý muž, bývalý jihoafričan s částečně řeckým původem. Věnoval nám pilku na dřevo. Moc dobrá do buše. Doufáme že ji ale nebudeme muset využít, než jen na úpravy auta. To je jeden z lidí, kvůli nimž stojí za to cestovat.