Vyrážíme hned ráno. Tohle by mohl být letový den a nechceme jej prodlít pod nízkým stropem Camberrského letiště. Jen rychlá cesta na západ chybí, horský hřbet a podle mapy dlouhá oklika po prašných cestách. Tonda prašné zvládne, jenom to ale nepůjde do oblasti přehrady za horama dost rychle. No tak si najdeme si nějakou vlekací plochu, máme přeci Mišpulína!

Počasíčko se vyvíjí nádherě. Nádherná vrchovina, jenom jak se dostat nahoru?!

Jenomže všechny cesty jsou klikaté, všude samé ploty a pastviny jsou malé. Xakru, dneska přelet fakt nedáme..

Beny, nevidíš na mapě nějaké místní letiště? Třeba nás tam nechají natrénovat si vleky. Ve Španělsku, v Texasu i v Jižní Africe to bylo dobré řešení.
Jo, jedno je u té přehrady, hned u města Tumut.

Za hodinu už stojíme u hangárů a stařík nás posílá za jakýmsi Peterem v domku opodál. Z domku, před nímž parkuje Tondův bratříček, jako by mu z oka vypadl, vykoukne sympatický chlapík, vyslechne co jsme zač, usměje se a povídá: No to nebude problém, za chvíli budu a letišti a můžete trénovat dle libosti.
Paráda! Pomalu se nachystáme. Já si ladím příjem místní AM frekvence, Peter nás hlídá s aktivní vysílačkou.

Vše funguje jak má. V příjemných podmínkách si osvěžujeme své vlekací schopnosti, i Mišpulín přežil bez újmy přepravu na další kontinent.
Teda vše až na Tondu, jehož poškytávání mi klidu nedodává. Jestli se s ním odvážíme do pustin ve vnitrozemí, no to fakt nevím. Teď zase není schopen nastartovat. A pohled na palivoměr v polovině 90-litrové nádrže po pouhých 150km jízdy, no něco opravdu není vpořádku.

Peter si toho všímá a nabízí pomoc. Tohodle nám seslala nebesa, pomyslíme si. Kdo jiný by měl znát boslesti takového auta než majitel stejného ročníku! Navíc letecký mechanik.

Je to jasné, to samé jako jsem to měl já, huláká Peter z pod víka motoru. Tohle mechanické zapalování je nestabilní a dává slabou jiskru.
Stačil lehounký dotek na ramínko přerušovače a Tonda se rozkašlal ještě hůře. Je to přesně ten díl, který marně vyměňovali naši švédští předchůdci.
Jeden můj letecký žák mi tenhle letitý problém vyřešil, pokračuje Peter nad chlazeným pivkem. Namontoval jsem do rozdělovačee elektronické zapalování a bylo po problému. Ráno zavoláme známému do servisu a ten vám to tam namontuje.
Cítím, že australská expedice se rozjíždí! Je sice jasné, že teď před Vánoci to nepůjde moc rychle ale nevadí. V tomhle příjemném místě pár dní strávíme rádi. Tonda nás vyveze na místní startoviště (Argalong) a pokud někde uvízne, že třeba nenastartuje, máme tady přítele.
A tak se Tumutské letiště stává nečekaně na několik dní našim domovem.


(Red back, prý nejjedovatější pavouk tu bydli s náma docela obyčejně na zdi.)

Pěkné večery a ještě pěknější dny!


Hangár nás hostí na střídačku s nedalekou přehradou, kde trávíme neletové dni.
Amazonka nějak okouzlila Petra a ten ji bere na 150km let po krajině.

Proháněli stáda klokanů u přehrady, ale kolem emů letěli "po špičkách".


Ach krásné vzpomínky nám zůstanou na Tumut a Petera.