Nejjižnější bod naší trasy.
Ne že by byla takto detailně naplánována, ale po včerejším příletu se severním větrem, očekáváme vítr jižní.
Mi se to takto líbí, neb jižněji je už blízko moře a já si představuju vzduch postupně se ohřívající od pevniny, čím dál od moře, tím výše základny..
A taky, méně civilizace a tudíž méně cedulek "private property".
Krásně naplánováno. Jižní vítr přichází, je jen trošilinku silnější než by se nám líbilo. Neletovo.

A tak zůstáváme u vody a odpoledne aspoň prohledáme severní okolí Deniliquinu, snad najdeme nějakou polňačku, dostatečně vzdálenou od místního malého letiště. Průzkum startovaček je dosti náročný a díky němu máme i sondu do farmářského života. Nejvíce se mi líbil starý rozšafný děd v kožených kraťasech, jenž nás ochotně vpustil do svého domu, ale jakmile zaslechl o žádosti o vjezd na jeho pozemek, už bylo zbytečné se snažit vysvětlovat mu o co vlastně jde. Připomíná mi to tvrdé hlavy Permadurských zemědělců v centru Španělska.


Večer se zastavujeme ve městě, kde je dobrý signál a stahujeme si emaily a tak. Beny kontroluje své letecké úlovky na XContestu a překvapeně zjišťuje, že má zaříznutý svůj krásný 175km let do Hay. "Musím pozjišťovat co se děje, napíšu Australskému adminovi", povídá. V té chvíli ještě netušíme jak rozsáhlá korespondence tím začíná. Beny na mou žádost později napsal speciální bublinu, zde je, nazval ji Nepředstavitelná prostorovost

Takže si do GPSek natahujeme další pro nás zakázané prostory a nazítří budeme hledat další, vzdálenější startovačku, chjo.
Dobré zkušenosti s malými letišti z Jižní Afriky i odjinud se zde uplatnit nedaji:( Když to srovnám s přeregulovanou USA, a uvážím 100 nižší hustotu obyvatel tady, je to pro mne nemilé překvapení.

Další den se situace s větrem opakuje. Předpověď mírného jižního větru je realizována poněkud tvrději, stromy sebou mlátí o zem.
A tak trávíme u řeky již třetí den. Koupání je příjemné a co víc, Beny se seznamuje s místními vodními lyžaři a hurá na hladinu..

Jde mu to dobře, je vidět, že na vodních lyžích není poprvé. V řece meandrující mezi letitými stromy je to paráda.
My s Petrou si to jen tak zkusíme na boardu pro začátečníky.



Konečně se vítr umoudřuje, jdeme lítat!
Na práškařské ploše je živo. Rychlá domluva s pilotem, "No problem, we just fly the last turn."

Už jsem nachystaný, když se zastavuje místní pilot s vlekadlem. Krátká příjemná debata, typy na další vlekací plochy, mnoho štěstí!

Ve vzduchu toho ale moc není, žudlám v malých výškách.
Je to ale fajn: "Před pár dny jsme si zaletěli do Deniliquinu, pobyli u řeky a teď letím stejnou trasou zpátky" ;)

Jenom si vzpomínám, jak jsem tudy letěl ve dvou a půl tisících a říkal si, že v těhle pustinách bych nerad vyhnil. Nooo, jakmile jsem opustil oblast zavlažovaných polí a přes říčku zaplul nad šedivou pustinu, termika se stala slabší a slabší...

Beny zůstává na letišťátku a pěkně si zablbne.


Já si mezitím pěkně zapochoduju přes klokaní rajón.

Štastné shledání.


Tracklog na XContestu: Vlasta let(63) cca 40km