Chrámy, chrámy, chrámy.
Jsou všude a stále nás přitahují třpytivou krásou.
Tenhle na nás vykukoval z lesíka. Zjišťujeme, že není ještě dokončený. Prohlížíme si jemnou betonovou technologii, jíž tu zvládají opravdu mistrně.

Divoké včely. Buddha. Rýžová pole.

Někdy cestujeme jen podle kompasu.


Rozcvička na školním dvoře. Betonářská dílna. Krematorium(?)


Nacházíme pěknou dílničku. Ač o víkendu, opravář sežene nové těsněné do zadní brzdy, mistrně rozebere a vyčistí zarezlý buben.

Ař vyřešíme tu zpropadenou Čínu, bude Tonda připravený.

Naším nejbližším cílem jsou jezera v podhůří na západě. V těch parnech by se koupel hodila. A třeba si tam dáme oddychový den.
Dlouho bloudíme a nemůžeme ani jedno z nich najít.
Až se konečně otevírá průjezd mezi mangovými zahradami a netopýřími sítěmi. Tady! Ale voda nějak chybí. Vesnice na dně naznačuje, že naše mapa je už poněkud zastaralá.


Na jednom sedle nacházíme chrám, jež je vedle buddhy zasvěcen určitě i větru a plavbě.

Kdybych měl zůstat v Thajsku, tak bych si asi otevřel obchod s keramickými dračími šupinami. Šly by hodně na odbyt.

Kouzelný večer. Na všech střešních výstupcích a ozdobných zlatých rozích jsou umístěny zvonečky a cingrlátka, jež ve větru jemně zvoní.


Tohle svítící buddhistické jeviště(?) nacházíme ve městě naproti samoobsluze.


Spíme v Tondovi, kde se dá. Tentokrát u stavby chrámu, podle plakátu snad rekonstrukce nějakého starého zaniklého. Našim společníkem je tu třínohý pes.
V mohých chrámech kralují psi. Mám pocit že to jsou posvátná zvířata, či dokonce božstva. Narozdíl od jiných míst se podle toho chovají. Pohybují se pomalu a vznešeně. A nebývají tak vyhublí.


Další úžasný chrám. Už nemůžeme, ale vystupujeme a jdeme se opět kochat. Tenhle je vyjímečný tím, že je zde zobrazována královská rodina. Snad zde mají nějaké kořeny. Jaké, napíšu až se naučím patentkovému písmu.