Mekong zde překonává pahorkatinu.
Plavba v tomto úseku plném skal a proudů musí být vzrušující.
Na břehu se stavějí nádherné dlouhé nové lodě.
Hledáme hraniční přechod do Laosu, jeden z několika mezinárodních,
jež jsou vyznačeny v tabulce přechodů na webu Laoské ambasády.
Vyhlížíme most.
Zde v průlomu pahorkatinou není řeka moc široká, někde tu musí být.
Ale most nikde!
Vyptáváme se, za pomocí obrázkového písma domorodců, ale domluva jaksi vázne.
Pokud tu most není, máme průšvih, náš 14-denní bezvízový pobyt v Thajsku
se končí zítra a nejbližší další přechod je pořádně daleko a to nikoliv po hlavních cetách.
Jdeme se rozhlédnout na vršek nedaleko buddhovy hlavy.
Támhle je přívoz! Hurá.
Tak tohle byl veliký zážitek.
Kamióny najíždějí hrozným terénem na otlučená plavidla jednen za druhým.
Jsme tu jediný osobák. Brzy zjišťujeme proč.
Cena je stejná jako za kamión a dost vysoká.
To ale nevadí, Tonda se velice těší na plavbu. Na pohled to vypadá úžasně,
spousta plavidel cestuje na druhý břeh
docela daleko proti silnému proudu.
Tak rychle přes celnici a jedem!
Ale ouha. Nemáme papír..
Ledabylost na vstupu do země vůbec neznamenala, že auto nepotřebuje nějakou celní dokumentaci.
Dočasný import jsme si měli vyběhat na celnici.
Sympatický celník nad náma kroutí hlavou.
Nabídnu mu Carnet. Ano! ožije celníkova tvář.
Příjemné překvapení, vždyť Laos není na seznamu carnetových zemí.
Stačilo vstupní razítko do něj, namísto složité patentkové deklarace
o dočasném importu a kdoví, možná i nějaký šílený depozit celní jistiny.
Tahle informace ale přišla pozdě.
Ale vy nemáte zaznamenán vstup do země ani zde, gestikuluje celník.
Teď nám hrozí strašná pokuta.
Nakonec se spokojí s důkladným prozkoumáním dat v našich pasech
a předchozích carnetových záznamech, jež na sebe pěkně navazují.
Propouští nás bez úhony. Uff!
Můžeme tedy Carnet použít v Laosu, jež také není na seznamu?
Nevím, odpovídá. My teď víme, že to rozhodně aspoň zkusíme.
Rychle, rychle, je pátek, za chvíli skončí provoz na celnici na druhé straně
a přívozy se zastaví.
Teprve teď nám dochází naplno, že je právě "za minutu dvanáct" abychom
vyklouzli z kombinované celně - vízové byrokratické pasti.
Motorová loď je k našemu pontonu připoutaná z boku.
Uprostřed silného proudu se náhle odpoutává, zůstává spojena jen kloubem na přídi,
a obrací se na druhou stranu.
Manévr vypadá dramaticky.
Cesta netrvá pár minut, jak se dalo čekat, ale celou hodinu.
Kapacita výjezdu na protějším nestačí,
a konkurence nutí čekat celou řadu pontonových lodí přímo v proudu, na motoru.
Nejvíce na tom vydělá Tonda, neboť je nádherně umyt. Je nyní křtěn Mekongem.
A my máme parádní výlet.
Na druhém břehu se již jezdí napravo, jako u nás v Evropě.
Carnet nám celníci v Laosu ochotně orazili, na místě jsme vyřídili vstupní vízum.
Všichni nás mile uvítali, zamkli kanceláře a odešli domů. Uff!
