Rozhodujeme se cestovat pár dní po severu Laosu. Podle mapy hornatá oblast. Nebude nám tak dusno, hory máme rádi oba. Podle intenzity provozu to vypadá, že nebudeme mít problém s benzínovými pumpami a tak zvesela vyrážíme na několik set kilometrů dlouhou cestu na severovýchod země.

Cesta je pěkně rozbitá a kroutí se nekonečnými zatáčkami. Častěji po hřebenech, jenž jsou vhodnější než nekonečně klikatá údolí.

Brzy poznáváme že jsme se opět ztratili kdesi v čase minulém.

Stará škola.

Vsi na hřebenovce. Textilní výroba. Děti pomáhají, pracují.

Bezva místo pro nocleh.

A jedeme dál.

Čínský autobus zapadl do díry a na několik hodin zastavil veškerý provoz. Jak vidíte na snímku, moc aut to nebylo.

Alespoň jsme trošku navázali družbu s místním obyvatelstvem.


Zíráme co v těchto podmínkáchh umí vytvořit za krásu.



Sjíždíme z hor do překrásného vápencového údolí.



Chrámů není v Laosu zdaleka tolik co v předchozích zemích.


Řízené bloudění. Zkusíme jet vedlejší cestou..

Koupeme se v řece a pozorujeme rybáře. Pod splavem je jemná síť. Jakmile rybář rybu vyprostí ze sítě, protáhne její skřelí šlahoun jakési ostružiny a takto ji uvězní ve vodě.

Mezitím se nám do auta nastěhoval kluk.

Dále už se cesta zužuje a my se propadáme ještě hlouběji do minulosti.




Nakonec nás těžký slejvák vyhnal z hlinité cesty do pravěku, a pokračujeme opět po asfaltce.

Jen nám není jasné co je to to "case".

Kluci nachytali brouky a pouštěějí je na provázku.




A kroutíme se dál a dál. Rychlost nepřesáhne 40km/h, večer se mi z toho točí hlava.

Dnešní hotel nabízí chutnou večeři.

Zil! První známka, že říše severu už není tak daleko. Něco takového jsem po dva roky nezahlédl.


Po několik dní vidíme ve vsích jediný typ benzínové pumpy,

tohle bude mix s olejem pro motorky. Když bude nejhůř, nalijeme toho pár litrů do normálního benzínu, trochu toho oleje v benzínu Tonda snad snese. Jenomže jak kilometry ubíhají, v nádrži je toho čím dál méně a mix už by byl příliš hustý... Napětí narůstá.
Konečně dlouho očekávaná křižovatka z mapy a konečně normální pumpa!

Červený nápis "gasoline" mi však nedodává klidu. Na druhé stojánce už je jen diesel. Kdyby tam bylo tohle:

tak načepujem a vesele jedem dál.
Co teď? Máme nádrži benzínu už jen tak na 50km, a jsme tak 150km od jediného většího města v okolí, kde budou mít, doufám, normální suchý benzín. Jenže my si vůbec nejsme jisti jak to s těmi benzíny je? Vyptáváme se tedy co je tenhle gasoline zač. Představte si to, i ve známém jazyce by to byl problém se domluvit, natož v Laoštině.
Tohleto je přece to jediné palivo, co tu odjakživa máme, by mohla znít odpověď v češtině. Na co se to ten divný cizinec ptá?
A zbytečně, vidím už, že tohle lidi čepují přímo do nádrže svých dvojtaktů, bez doplňování jakéhokoliv 2T oleje. Vidím jasně červenou barvu tohodle benzínu, stejně jako na vesnických malých pumpách. Sakra! S kým se poradit?
Žádný internet tu není. Ani SMS příteli nepomůže, když doma jsou tři ráno.
Ve městečku je ještě jedna pumpa. ...Samozřejmě to samé.
Co se stane, když tohle nalijeme do Tondy? Zaserou se mu svíčky? Hned? A Co když ani v tom velkém městě to nebude jinak, neboť v celém kraji jezdí JENOM DIESELOVÁ auta!? To bychom byli v pořádné pasti..
Pak nás konečně napadne řešení: Co když je to V CELÉM LAOSE stejné a my hned na začátku zcela bezstarostně načepovali REGULAR, neboť tak se běžně označuje (v Austrálii) obyčejný bezolovnatý 91 oktanový benzín pro 4takní motory, zatímco zde je to mix pro dvoutakty? Tonda na něj jede krásně a spokojeně. Takže stačí trochu vycucnout z nádrže, a pokud bude stejně červený a mastný na dlani, tak je to OK!
Tak hádejte?
OK!