Vyrážíme z dusného hlavního města Phnom Penhu oddychnout si k moři. Co jsme do pátku stihnuli oběhat, to jsme stihnuli. Stejně to shánění nějakého dopravce vypadá dost beznadějně. U moře snad bude alespoň snesitelnější vzduch. A hlavně, je tam přístav, třeba se chytneme tam.
A ještě něco. Konečně jsme se přes emaily zachytili s dvojicí v oranžovém bývalém taxíku, směřující z Austrálie do UK přes Čínu a Pakistán. Jsou teď od nás nedaleko, na pobřeží v Kepu. Snad něco vymyslíme společně.

Cestou nás udivují výjevy v dopravě


i kouzelná krajina.

Přespáváme volně na pobřeží u jakési rybářské vesnice.



Postupně nám dochází, že to co zdejší rybáři loví nejsou ryby, nýbrž jakési mořské řasy. Ty na sušírnách postupně bělají. Tuším, že jde o surovinu pro výrobu agaru..

Tady už jde opravdu o ryby. Dají se tu lovit přímo z obýváku...


Přijíždíme do Sihanoukwille, hlavního Kambodžského přístavu, a také letoviska. Tady si chceme najít nějakou základnu, odkud budeme pokračovat v našem boji s byrokracií a chamtivci a kde si taky příjemně užijeme moře.
Vcelku brzy se nám to daří. Zastrčený a velmi levný "hotýlek" se skromnými bungalovy se schovává v rozkošném stímu. Zvelebuje jej Heino, belgičan, nebo snad dán, neuvěřitelný dobrodruh, který tady na pár let zkouší štěstí. Jak posloucháme jeho vyprávění obdivujeme jej. Vzpomínám si na jeho odpověď na mou hloupou otázku, jakýže to tady vlastně vládne systém. Právě jsme dorazili z hlavního města, kde vře volební kampaň a do očí bijící sociální rozdíly. "Hluboká demokracie" směje se.

V hotýlku přebývají také velmi šikovné masérky. (Vůbec nechápu, ale nemám ani jednu použitelnou fotografii, škoda.) A také přítulný zoborožec.

Koupání v moři na přilehlé pláži je opravdu báječné.

Na jedné straně chudá rybářská vesnice a na druhé neuvěřitelně drahé apartmány pro převážně ruskou klientelu.


Vyrážíme do přístavu.

Nacházíme za městem i jakési kontejnerové skladiště. Tady ovšem nejezdí robotické jeřáby, kontejnery se tu stohují jen tak v blátě. Vše tu na pohled vypadá slibně malé a jednoduché... Tak co, zkusíme to v hlavní přístavní budově, ne?
Všechno tu spí, jak v zámku šípkové růženky. Z křídou popsaných tabulí o nakládkách jednotlivých lodí dedukujeme, že přístav pulsuje v týdenním cyklu: lodě odplouvají vždy v sobotu.
Nakonec se postupným vyptáváním dostáváme až do kanceláře s jakýmisi distečery. Tady se spí úplně natvrdo. Rozespalí chlapíci vůbec nechápou co tu chceme. Další kolo. Snad po tisícáté vysvětlování. Nakonec získáváme papírek s telefonem na jakéhosi agenta "X", který by nám sad mohl pomoci papírově Tondu odbavit. Že bychom přes telefon něco takového zvládli vysvětlit je naprosto vyloučeno, a tak z nich vypáčíme i jeho adresu. Upozorňují nás ale, že to není normální kancelář. Snad jen nějaký byt?

Hledáme agenta "X".
Marnost! Adresní systém je tu absolutně bez systému. Tonda zmateně pojíždí podle nejrůznějších rad z jednoho konce města na druhý...
Během pátrání však bezděky navštěvujeme místní střední školu se sympatickými učiteli, banku, policejní stanici, záchranku a pozdě večer tuto úžasnou statbu..


Hledání agena "X" anebo nějaké jiné přepravní agentury věnujeme i další dny. Nacházíme pár kanceláří po městě, ale ti nás odmítnou buďto ihned, anebo oklikou končíme u společností, jež jsme již bezvýsledně navštívili už v Phnom Penhu. Heino nám ve snaze pomoci dohazuje nějakého chlapíka, který tvrdí, že nám pomůže. Nešťastník je ovšem už v předstírání své nepostradatelnosti tak neschopný, že se nám alespoň daří se jej poměrně snadno zbavit.
Tady to fakt nemá cenu! Večer se z pocitu marnosti opíjíme s Heinovými ruskými přáteli. Tady v Kambodži je nelevnější chlast na světě, vysvětluje mi zpitý Oleg. Drží v ruce pěknou půllitrovou láhev whisky "Mekong", za něž jsme zaplatili neuvěřitelný jeden jediný americký dolar, a varuje nás, že ač napoprvé chutná docela dobře, brzy se nám zhnusí.

Jedeme na výlet do městečka Kepu, konečně se tam setkáme s "OZ-ťáky" z oranžového taxíku!



"OZ-ťáky" ale nepotkáváme, zrovna včera někam odjeli, říká hosteliér.. Tak nic, stejně máme jiné cíle, my se rozhodli chamtivou Čínu a Pakistán, kde bychom se báli, vynechat.

Ale co, dáme si tu aspoň pár pěkných dní toulání.



V náhodně nalezeném chrámu jsme byli nadšeni sochami. Některé jako by naznačovaly, cosi podobného jako příběh o Noemově arše.

Postava se čtyřmi tvářemi nahání trochu hrůzu..




Nemám ve zvyku vychvalovat turistická zařízení, ale u toho, jež jsme objevili na konci cesty do džungle udělám výjimku: Fakt pěkný džunglový hotýlek! My jsme jej nepotřebovali, máme Tondu, ale bydlení na kuří noze i vybavení odpovídá našemu vkusu.


Květy džungle.



A tenhle dům jsme si vyhlásili za nejsympatičtější obydlí v Kambodži.