Filipíny!

Nemáme vůbec žádný program. Žádný plán.
S malými batůžky, v jediné košili, sedáme na lavičku v letištní hale a odpočíváme. Nadechujeme se, a usmíváme. Máme za sebou několikaměsíční boj a teď nemusíme nic. Budeme se dva týdny jen tak potulovat.
Kupodivu na letišti neseženeme žádnou mapu. Tak ve městě. První plán: Na mapě někam zapíchneme prst a pojedeme se flákat tam.
Jakýmsi oprýskaným autobusem cestujeme na centrální autobusové nádraží. Tedy snad. Pohled z oken není zrovna povzbudivý. Špína a chudoba. Horší než bychom čekali. Na autobusáku tlačenice, hukot, davy lidí. Lidský proud nás vynáší na jakýsi ochoz z něhož poprvé pohlédnem do ulic. To je fantastické! Pod náma proudí naprosto neskutečná vozidla. Kde jsme se to octli? Jsme na Zemi v 21 století?

Později se dozvídáme, že těmto filipínským autobuskům se říká jeepney [džípny]. Ano, čumáky se podobají starým jeepům, ale co to jako má být? Nádhera!


Turistický stánek s mapama tady v tom mraveništi opravdu není. Doptáme se na obchod s knihama a tam jednu kupujeme. Sedíme v bufíku na polívce a hledíme na celé souostroví. No to je jasné, povídám, celé to tvoří jakousi elipsu, takže to procestujeme buď po směru nebo proti směru hodinových.
Není to moc, za 14 dní?
Hmm, tak to kdykoliv zkrátíme nějakým přívozem na protější ostrov. V tomhle městě se nám moc nelíbí, vypadneme co nejdříve. První autobus rozhodne o směru.

Tak vyrážíme.
Amazonka si ještě na ulici koupí karabinku na pojištění ledvinky. Aby se nedala jen tak strhnout nějakým zlodějem. A já jsem rád, že doklady mám na hrudi pod košilí.
Brzy nalézáme autobus směřující na jihovýchodní konec Luzonu (tj. ostrova na němž se nacházíme). Asi tak za dvě hodiny. Ještě se zajdeme mrknout, zda-li něco nejede dříve z dalšího autobusáku o 100m dále. Třeba se tak vyhneme následnému nočnímu hledání noclehu kdoví kde. Hned za nádrem se z davu vynoří chlápek a strhne mi z krku zlatý řetízek a rychle utíká pryč. Takovéhle věci já nikdy nenosím, ale řetízek mi dal táta a nosím jej po celý Výlet pro štěstí a pro spojení s domovem. Úplně jsem na něj zapoměl. To víte, že bych si jej schoval. Nemá smysl teď kvůli tomu něco podnikat. Jiný bus jsme nenašli a tak brzy nasedáme do původního. Manilu ulehčeně necháváme za zády.