Postupujeme ostrovem Panay na sever .





Uchvacuje nás nádherná černá pláž u městečka Culasi. Tady se zastavíme, spočineme.


Majitelka penzionku, bývalá zdravotní sestra nám večer dlouho vykládá o tom, jak to na Filipínách chodí. Třeba o věrných manželstvích, která se tu moc nerozvádějí. Nebo o kráse žen. My filipínky máme ploský nos, hrdě nám tak odhaluje něco, co vidíme každý den, ale neuvědomili jsme si to.

Ale co to je tady na pláži za divné bambusové rogalo? Jen tak odložené..

V odpověď na naši otázku k nám jeden "rogalista" připlouvá.

Cedí z moře ubohý potěr.
Co s ním bude dělat ale nechápeme, toho se přeci nemůže najíst..