Projíždíme velikou nížinou. Sliboval jsem si od ní slabší vítr a šanci na let. Ale kdepak! Netypický jižní vítr a prach. Vzduch je čím dál víc zakalený, nahoře přikrytý oblačnou dekou. Nížina je plná jemného prachu. Na cestách se vyskytují i dvacet centimetrů hluboké prachové "louže". Prach z nich "stříká" nahoru v gejzírech a kotoučích a valí se dál. Vzpomínám si, že v Austrálii takovým říkali "bull dust holes".
No, hnus!

Cestou jsme zahlédli strom, od severu země první a jediný.

A motohonáky. Na koních tu nikdo nejezdi!


V Obci Cogt-Ovoo.

Prosímvás, kudy na výpadovku na jih?


Blížíme se ke krajskému městu Dalanzadgad. Místní řidiči se jistě nemůžou dočkat nové asfaltové silnice, jež se již buduje. Tonda je však spokojený, tohle mu sedí.

Prach ustává, jako opona se otevírá i nebe.

Ve městě doplňujeme zásoby, a všechny kanystry plníme benzínem. Dále budeme cestovat po pouštích mimo hlavní tahy. Přestože naše mapa ukazuje spoustu obcí s pumpami, zjistili jsme, že v těch menších bývá jen 80 oktanový. Tonda by na něj asi i jel, ale nechceme riskovat že zůstaneme stát sami někde v pouštích nebo horách.

Chceme přenocovat někde za městem, je tma a po kodrcavých cetách už daleko nedojedem. Jaké ale bylo naše překvapení: místní komunikace k hosrskému průsmyku je perfektní asfaltka!
Jedeme osmdesátkou, žádná nerovnost. Lahoda.
POZOR!!!
Silnice náhle končí!
Bez jakéhokoliv označení. Dál je jen tma a nic.
Aha. Tak tady přespíme. Ráno si to ještě vyfotíme. Tohle je spíše vzletová plocha. Ale o asfalt již nedbáme, beztak je na několik týdnů poslední.
Nádherné hory nás přitahují jako magnet.