Nocleh kousek za Šinežinstem. Ráno je studené a kouzelné.

Obdivujeme strukturu skal kolem.
Nemůžeme se ale zbavit dojmu, že nás z nich sleduje nějaký duch.

Na druhém snímku je taky vidět kruh po nedávné jurtě. Rodiny obývají zpravidla dvě až čtyři stanoviště, mezi kterýma cyklují. Říká se jim "zimnik", "letnik" a tak dál, vysvětluje nám později jeden vzdělanec. Co se nám líbí tady je, že kromě kamenného kruhu tu nezbylo vůbec nic. Snad jen pod hromadou kamení obsah kadibudky a pár střepů. Jinak opravdu vůbec nic.

Tak tady je ten duch!

A jedeme dál. Jak slastné je putování v této barvité zemi.


Potkáváme jezdce, zakrátko se vynoří mini městečko Bajan Ondor.

Škola, krásný spotovní áreál (zápas na obrázku je národní sport a velká zábava, často vídáme mládence jak se pošťuchují a zkoušejí si chvaty), funkční půlka elektrárny a hurá: 92 benzín.

A jedeme a šplháme, a jen se díváme..








Hory Altaje kolem nás se postupně zdvíhají nad tři tisíce. Je na nich patrný sněhový poprašek, jenž přes den už netaje. A pod nima první jezero na naší cestě po Mongolsku.
A u něj žena v červeném, na něm labutí rodinka, nad tím vším osamocený kumul..




Obec Čandmaň uprostřed širokého údolí.




V údolí protahuje studený vítr a tak se schováváme nahoře v kopcích. V jednom úžlabí se hřejeme u ohníčku. Vzácné dříví jsme nasbírali ve vyschlém řečišti a už si jej 300km vezeme na střeše.

Ráno máme mrazíka na sklech, jinovatku i uvnitř auta.