Jakmile jsme vyjeli z Altaje, kde jsme řešili věci kolem přežití, došlo mi, že zatímco jsme běhali po tržišti, udělal se docela pěkný termický den!

Slabý podzimní, ale nerušený žádným vichrem. Mongolská vzácnost! To by mne nenapadlo, že z tak mrazivého rána se vyvine letový den. Je sice již dost pozdě, ale hned za nejbližším sedlem to vybalíme.
Před náma se rozkládá obrovská kotlina, nadél asi 150km, bylo by fajn z ní přeletět co nejvíce.

Sotva se zvednu, dole za Amazonkou hned přijíždí pan domácí.

Hola, hola, všechno shora vidím, ozývám se z vysílačky.

No, byl to jen malilinkatý letíček. Příjemné pohupování ve slabých bublinkách.
Tracklog na XContestu: Let(80)

A my se vydáváme překonat tu pánev po zemi.

Nacházíme zde gazelky sajgy(?). Jsou velice plaché. Později se dozvídáme, že žijí právě jen v tomto údolí.

...A!!!

Kolosální odhalení!
Olgoj chorchojův zápach, který se už víc jak týden linul odkudsi z podpalubí, byl konečně lokalizován. Puch, vycházel z nevinně vyhlížející dózy s korejským salátem z čínského zelí. V ulanbátarském supermareketu jsme se nechali zlákat na korejské zboží, jako vzpomínku na tamní laskominy. Zblízka salát ani nijak nezapáchal, ale, podobně jako při pachovém značkování propan-butanu, v malé koncentraci se sírový odér stával nesnesitelným.
Na salátu jsme si pochutnali a tamtomu venku zvesela zamávali.

Obec Šarga.
Má kulturní dům a ten je naplněn hlasem skvělého pěvce v gumákách. Jen nám utekl z před objektivu.

Tady se vyrábí bio-palivo.


V dáli čtyřtisícovka Sutaj uul s vrcholovým ledovcem.


Přes den si ještě užíváme babího léta. V noci však vždy přituhne.