Horské městečko Tonchil.

Rozlehlé údolí pod věncem hor, sjíždíme dolů do městečka kolem polozamrzlého potoka. Vše je krásné, jen motor nějak divně netáhne. A ještě něco je tu divného, jen nevím co. Už to mám, šmarjá, vždyť ten potok teče do kopce! Motor je vpořádku, to jen ty hory stoupají až do čtyř tisíc tak, že mi to převrátilo perspektivu. Je to trochu vidět i na snímku vlevo nahoře: Městečko není pod náma, jak se zdá, ale nad náma.

Ve městě mají jen 80ku benzín,

to ale nevadí, mají tu čistou ledovcovou vodu a překrásné výjevy.





A objevujem zde rampu! To jsme potřebovali, včera jsem konečně identifikoval podivné zvuky, to gumová vložka uchycení tlumiče potřebuje vyměnit. A pokud vznikne nějaký problém, místní určitě pomohou, vždyť v Mongolsku nejsou autoservisy, každý sám sobě je mechanikem.


A je to. Stačil na to odřezek teplovodní hadice.
Ještě snímek na památku.
A probrat další cestu..

A máte tu nějakou jídelnu? Jasně, zastavte se v našem hotelu.


Auto teď jede mnohem klidněji. Kousíček gumy a jaká změna.
Sedlo v 2600m.





Vítr od jihu, kupodivu ne extra silný, vlna, kouzelné lentikuláry.


mongolský archeolog, s nímž jsme se později potkali na hranicích nám řekl, že posvátné místo na snímcích pochází z doby bronzové.


Večer a ráno.