Sjíždíme do rovin, meštečko Manchan.


Tenhle most raději ne, brod bude bezpečnější.

Najíždíme na čerstvě budovanou čínskou ddálnici,

která nás dovede do krajského města Chovd. Už na sedle nad městem nás praští do očí a kousek níž i do nosu nebývalý smog.

Je to první mongolské město, kde se nám výslovně nelíbí. Průmysl, paneláky, hummery.

Při tankování Amazonka (podotýkám, že fanatická cyklistka) zahlédne i přes opar na vedlejší benzínové pumpě něco, co tu nepatří. Na displeji foťáku vyzoomuje snímek a ejhle, to není cyklohonák, to bude hodně dálkový cyklošílenec, a kdoví odkud. Když pumpu míjíme. už tam stojí jen kolo.

Ve městě ale jej pak díky snímku identifikujeme v davu. Jmenuje se Daniel. A je to šílenec velmi sympatický. Na čas pověsil řemeslo na hřebík, za všechny úspory a za výnos z prodeje dvacetileté sbírky dvou tisíc LP desek nakoupil kolo a v dubnu vyrazil z Belgie. Cíl: Ulambátar.
Pomáháme mu shánět nový ráfek. Na snímku je vidět, jak nevydržel. To jsou dneska ráfky, nevydrží ani půlroční cestu z Dánska přes Kyrgistán do Mongolska s 60kg bagáží..

Kdyby Daniel pořeboval novou uzdu na koně, nebo tlumič do auta, v kontejnerech na rozsáhlém tržišti by určitě sehnal. Dokonce jsme sehnali i jakýsi ráfek, ale neseděl. Musel by někde zkrátit všechny špice a vyřezat na nich závit. Při jakémkoliv neúspechu by to byl konec výpravy. Daniel se nakonec rozhoduje pro úplně drsnou variantu. Zbývá mu ještě měsíc. Zkusí to dojít pěšky, kolo jen povede!
Že by cestou našel lépe zásobované město, je vyloučeno.
Stále na něj myslíme a přejeme mu nějaké zázračné rozuzlení. Před Danielem jsou obrovské planiny, nedostatek vody, mráz, prach a vítr. Na kole by to měl nejen pohodlnější a zábavnější (chci říct úchvatnější), ale i méně o hubu.
Na Facebooku můžete zkusit najít "On the road with Daniel Hellinckx".

My pokračujeme dál na západ.