Ááá, to je krásné ráno!

Milý Tondo, tak tohle je ten sníh, jak jsme ti o něm vyprávěli.

Hned po sněhuláčkovi a dobré snídani - čerstvě koupený med (fajnové medové víno jsme spořádali již v noci) - spěcháme na cestu do Bijska.
Očekávají nás tu přátelé, paraglidisti. Myslel jsem, že se zastavíme někde na čaj, na pár minut a pojedeme dál. Ve sklepním paraglidingovém klubu se tu ale sešla celá parta.

Vzpomínáme nejen na Kurajské závody, ale necháme si i vyprávět o počátcích klubu. Přímo tady v kubovně se šily první padáky. Každý kdo chtěl lítat, musel si jej ušít.
Ach, jak příjemné setkání..

Chtěl jsem osobně potkat a poděkovat Andreji Pečeninovi (nahoře uprostřed), kamarádovi jehož přátelům líčím jako šamana z Altaje. Byl to on, kdo mi před léty zázračně za pár minut vyléčil bolavá záda něklikaminutovou masáží, ač se o to marně po celá léta pokoušelo mnoho lékařů, masérů i jogínů. A byl to on, kdo první začal na Altaji lítat a vítězit na šikecových padácích. To se pak Šiki nestačil divit nad objednávkama..

V lázeňském městě Bělokuricha, kde bydlí i pracuje jsme pak strávili velmi příjemnou noc v jeho parádně roztopené bani.

Díky Andreji, díky přátelé, žijte a lítejte si tu hezky!