Blížíme se k jezeru Balchaš.
Trasu jsme nemohli vést jinudy, Balchaš mne zajímá a přitahuje už dávno.
Proč?

• Kolem Balchaše jsem projížděl již třikrát, vlakem, cestou jsme pojídali balchašské uzené sumce, ale samotné jezero jsme pro plochost krajiny nikdy neviděli!
• Nad Balchašem prolétala čápice Altynaj, sledovaná vědeckým projektem Odysea ve spolupráci s Českým Rozhlasem, když na podzimním tahu ze sibiře vytvořila světový rekord. Bylo to 675km za jediný den, a to právě tady. (O Altynaj toho dohledáte na ČRo spoustu, např tady. Její let, mimo jiné, nás tehdy s Charliem přilákal zkoušet to s vlekáním tady v Kazachstánu.
• Zájem o Balchaš ve mne vyvolal už zeměpis v dětství, jak je možné, že půlka jezera je slaná (ta západní) a půlka sladká? To chci vidět. Děje se něco na styku těch vod? Je to nějak poznat, třeba zabarvením vody?
• Na Balchaš se před časem vypravil s kitem Petrohradský bard Andrej Sobětov. Jednak se zmiňuje o pěkných letových kumulech v oblasti, a to i v zimě, a hlavně, projet jezero po ledě, to je nádherná myšlenka. Tady jsem přeložil jeho kite-XC výpravu na Balchaš. Byl to konec konců on, kdo mne ke kitingu přivedl. Mít ještě větší zpoždění, určitě bych teď shánel kita.

Město Balchaš, průmysl, špína a celá menděljevova tabulka ve věech skupenstvích. Nám navíc doznívá rychlá studená fronta.

Nová mešita ve starém sídlišti.

Voda v jezeru není zas tak špinavá, aby se v ní nedalo kus za městem lovit ryby či koupat. Dnes je ale na koupání poněkud chladno.


Fronta už odchází a my se rozhodujeme přenocovat přímo na Balchašském krku, tedy v místě kde se stýká slaná a sladká část.

V noci bloudíme mezi rákosím a dunami, ve snaze nalézt břeh. Nakonec zatáboříme uprostřed lagun.
Ranní jinovatka se jikří na slunci, krása. Pokračujeme pěší výpravou hledat otevřený břeh.

Pokud máte z fotek pocit že voda je ledová, tak je ten pocit správný. Touha podívat se dál je ale silná. Amazonka moc neváží, tak ji snadno přenesu na zádech.

Konečně vidíme hladinu! Pouze přes rákosí. V dáli čoudí jakýsi člun, připomíná spíše ponorku z verneova románu.

Žádné zvláštní jevy slano - sladkého mísení jsme nezpozorovali a ani místní obyvatelé ve vsi nic takového neznají. Voda se mění postupně.

Co ale pozoruhodného natává, jsou velmi mírňoučké projevy termiky.
Že by?!
Dokončíme rozpravu s majitelem lodi, stav ryb není na jezeře špatný, ještě si vyjasníme cesty a jdeme na to! Rychle vytáhnout Mišpulína i křídlo.
Cíl: udržet se tam alespoň několik minut, a vyfotografovat onen krk jezera. A kdyby to šlo, tak LETĚT dál!

Na snímku lze rozeznat lano i Tondu (s Amazonkou uvnitř) a stíny čerstvých kumulkú.
Tak alespoň od jednoho kumulku ke druhému.
A kýžené fotky jsou zde. Dole vidíte vesnici Orte-Deresin, na třetím snímku vlevo vzadu i mělčiny za krkem - poloostrovem z protějšího břehu.

Tracklog na XContestu: Let (81)
Oč kratší byl let, o to delší bylo smotáváni lana. Drobné stepní keříky, jako by byly z drátů, zachytily lano hned při prvním dotyku země. Amazonka jej nakonec smotává ručně a na buben jej dostáváme jen díky písčité cestě. Velbloudi okolo nechápou, tohle ještě nezažili.


Někde dále na jihu má být i skalnatý břeh, tak tam jedeme hledat nocleh.

No fuj, tak tady ne. Bývalé vojenské prostoty, opuštěné již dávno sovětskou armádou. jedeme dál alespoň 40km, kde bude voda čistá. Lidé zde vodu z jezera i pijí, zejména v zimě, kdy je velmi čistá. Tam snad chytíme i nějakou snídani.

Jenomže je už tma, a žádné jasné cesty k jezeru nevedou. Tak se od silnice pouštíme k jezeru přes step, v místech, které si vytipujeme podle GPSky. Jde nám to dobře, už máme k jezeru jen asi 2 kilometry a jakési vyjeté koleje v písčité zemi. Když v tom proti nám jede auto. Vyhýbame se mu ale on vyhýbá proti nám.
Co je?
Z protějšího auta vybíhá chlapík s ručnicí, rychle nabíji a něco huláká.
Do pr...
Amazonka křičí: "Rychle pryč, bude střílet!".
Mi se to ale nezdá, když se otočím, bude střílet opravdu. Kde se stala chyba? Komu jsme vjeli na citlivý pozemek? Horečnatě přemýšlím.
"My inostranci", volám rychle z okýnka.
Účinkuje to, chlapík znejistí. Ztlumím světlo, aby na nás viděl. Snad rozezná australskou značku a kresby na kapotě a dojde mu že jsme jen cestovatelé.
Došlo. Uff.
Víte, tady nám někdo krade koně, tak jsem myslel že to vy..
Oboustranná úleva, potřásáme si rukou a poradí nám kudy pěkně k vodě.
"A dobrou rybačku!" volá za náma ještě přátelsky.

Snídaně byla. Maličká, ale chutná.

A konečně se taky můžeme vykoupat a trochu vyprat. Voda je opravdu čistá. Je sice ledová a vítr lehce pofukuje, ale slunce to zmírňuje a hlavně, touha se pořádně umýt je už velmi silná. Amazonka se už stihla oblíct,když nás navštěvuje místní pastuch a rybář v jedné osobě. Jmenuje se Aman Ali a má chuť si popovídat.

Ručnici má zřejmě pro jistotu, co když jsme my ti co tu kradou. Nám ale říká, že ji má na zajíce. Je to hodně stará ruční práce.

A pak zase putujeme dál.

A opět nás fascinují úžasné hrobky za vesnicemi.

Na Balchaši se nám líbí!
Jakápak překvapení nám ještě přpraví?