Už kdoví kolikítý den putujeme kolem řeky Ču, aniž zahlédneme přímo její řečiště. Vine se pár kilometrů od nás v buši či stepi, mezi jezírky. rákosinami, solisky a bažinami. Ani auta už celý den nepotkáme. I asfalt zmizel kdo ví kam.


Zajíždíme do obce Šyganak,

poptat se zda-li se bude dát někde načerpat benzín (tady ne), poradit se o cestách s domorodci a podělit se s kravkama o pitnou vodu z artézského vrtu. Chutná voda z podzemí tu naplnila celé jezero, kde pozorujeme rybáře.


My si o dvacet kilometrů dál nacházíme taky jedno.

Moc krásný večer.


Na Amazonce je vidět, že se jí tu líbí. Nevadí, že ráno je síť prázdná. A co se mne týče, jsem taky spokojený, aspoň mi nemrznou prsty při zpracování ryb.


Přijíždíme do vesnice Šu (opět, domorodci říkají Ču). Tady se podle mapy lze dostat přímo k řece. Nejdříve si ale pobesedujeme s místníma, poptáme se po benzínu (prý bude až dál), a pochválíme jim čistou a upravenou obec.


Tak tohle je celá řeka Ču po pár stovkách kilometrů! A ten potůček ani moc neteče. Nemohla se vypařit, obzvláště teď na podzim. Musí tu být ohromná podzemní řeka s průtokem jako Dunaj, snad v písku..


Kus dál artézská studna napovídá, že v podzemí je spousta vody. Tahle je ale slaná a sirnatá.