Tak!, že se nedostaneme na břeh Kaspického moře?, tak to ne!
Vyhlídneme si u mistra Googla vesnici na břehu a jedem. V noci se ještě doptáváme vesničanů, kudy přes kanál a ráno se probouzíme na břehu. Jsme opatrní, neboť kdekoliv může být písečná nebo bahnitá past. Tohle moře sice nemá příliv a odliv, alespoň ne takový, který by měl praktický význam, zato se v tomto bezoodtokovém jezeru mění hladina sezónně. A hlavně, při silných větrech se na velmi mělkém severním pobřeží může voda nahrnout pěkně daleko. A tak jsme rádi, že na břehu potkáváme nočního rybáře, který nám potvrzuje, že spíme na správném a bezpečném místě. "A jak jste jej našli?" diví se.


A pak si dáme poslední, byť menší, kazachstánskou terénní vložku: Po zapadlých písečných cestách dál na západ.

Podívejte, jakého krasavce jsme tu potkali!

A tohle je poslední velbloud a poslední velbloudář na naší cestě.