Tak jsme zase v Rusku.

Vjíždíme do Volžské delty. I když je už zima, je vidět, jak si delta vytváří uprostřed suchlých stepí vlastní vlhké klima. Lesíky, říční ramena, spousta vody.

V jednom z těch lesíků přespíme a hned zrána uháníme do Astracháně.
Program máme nabitý: Pro Tondu musíme sehnat olej stejné viskozity, jaký nám v září vybrali v Blagověščensku.
Pro mne zase zubaře. Před další cestou bych si chtěl nechat zkontrolovat zub, s nímž takto navštívím už pátého světového zubaře, nepočítaje mého brněnského, s nímž konzultuji rtg snímky. (Doposud se na něm vystřídali: Vietnamská zubařka v Cambeře, indický primář v Malajsii, Korejský dentista a ruská lékařka ve Vladivostoku).
Máme umývací a teplotní absťák a proto geniální plán: V tomto městě určitě bude nějaké akvacentrum. To bude lahoda!
Prostě hurá do civilizace!

Při hledání zubní kliniky zahlédneme stálou budovu cirkusu. Jasně! Jsme v Rusku, byl by hřích nenavštívit cirkus! Kdy dnes máte představení? Ptáme se v pokladně. Teď, za minutu začíná! Je to mimořádný program "cirkus na ledě". Ne lední revue, ale klasický cirkus. Artisté si vše zkomplikovali bruslema, nebudete litovat!


Opravdu jsme nelitovali. Pružné artistky dovádějíci i v bruslích vysoko v kopuli na houpajícím se lustru se mi ještě po mnoha dnech vyjevují ve snech.

Při večerní procházce potkáváme Alinu, jež rozzářila svou tvář, jakmile zaslechla naši češtinu. Studovala u nás a mluví i slušně česky.


Nocleh u jednoho ze stovek ramen Volhy.


Stíháme všechno!
Zubní rentgen dává optimismus pro další cestu.
Jsme báječně vykoupaní a vydovádění ve vodním tobogánu.
A Alina je nám průvodkyní po Astracháňském Kremlu v krásném a zářivém dni.



Jedeme dál, na nejistý jih. Na mapách nejdříve chybí cesty, a pro další cestu pod Kavkazem se zase množí varování..