Nedaleko hranic s Nachičevanem.


Kraj pod Araratem. Stejně jako tento červený maramor oku, našemu jazyku zalahodilo sladké červené víno Areni.


Přituhuje, musíme si najít nocleh co nejníže a za větrem.



Nacházíme si údolíčko na noc. Parkujeme.
Podívej se, to je ON! Ararat...


V noci mrzlo až praštělo. Nám se ale spí dobře a budí nás až první paprsky zlatavého sluníčka. To ráno patří k těm úplně nejkrásnějším. Ararat, to jsou vlastně hory dvě. Velký, přes pět tisíc metrů vysoký a kousek vedle malý, pod čtyři tisíce. Stojí tam zasněžení, jako jakési neuvěřitelné kulisy. Jsou víc jak 50km daleko. Kolem nás je malebná zasněžená krajina s malými kuželovými a stolovými horami.



I potom, cestou, z těch obřích sopek nemůžeme spustit oči. Už jsou vzdáleny kolem 30km, stále menůžeme pojmout do hlavy jejich velebnost.