Sněžení se pomalu končí, jedem dál. Amazonka na mapě hledá nějakou zkratku na gruzínskou hranici. Vedlejší cesty, to je pro nás. Vyhneme se nepříjemným policajtům, jeden to zas na nás zkoušel podobně jako ti kazachstánští (dopadlo to remízou), a taky bláznivým předjížděčům, jimž nevadí ani letní oježděné pneumatiky. Vedlejší cesty, to je romantika. Na vedlejších cestách nemineš přírodu, na vedejších cestách potkáš ty správné lidi.

Chvílema jsme se báli, zda jsme to nepřehnali. Ve výškách nad 2100m začínalo být sněhu přespříliš. Tonda však čerstvý sníh zvládá překvapivě dobře a s trochou adrenalínu vyvázneme ze všech pastiček. Samozřejmě že chybí snímky z těch hlubokýh pasáží. Na focení nebyl čas. Chvilka zaváhání a zůstaneš v tom.

V noci nám zamrzly všechny nádoby s vodou kromě kanystru, co si jej schválně daváme nahoru na spací palandu. My sami jsme na tom dobře, soustava spacáků, dek a izolací v oknech funguje.

V okolních vesnicích je jen málo obyvatel. Jsme v oblasti postižené katastrofálním zemětřesením koncem osmdesátých let. Mnozí si určitě vzpomenete.. Tehdy zde zahynulo a o obydlí přišlo mnoho lidí. A následně se spousta odstěhovala.


A v devadesátých letech odsud odešla druhá vlna, azerbájdžánské osazenstvo. Tady se prý nebojovalo, odešli v době napětí sami. Peníze na podporu po zemětřesení jim v tom pomohly.



Před náma zápasí se závějemi cisterna s mlíkem. Tancuje zleva doprava, zapadá, couvá, znovu zapadá a znovu. Na kolech má po jedné smyčce řetězu a to stačí jen tak tak. Tenhle gruzavik není žádná terénní čtyřkolka.
Nakonec se zastavuje úplně a řidič řeší něco v motoru.

Tož jej dojedeme, jdu se zeptat co potřebuje. Že bych jej Tondou vytáhl ze závějí si neumím pžedstavit, zvládl bych tak maximálně nějakého žigulíka, ale třeba něco vymyslíme.
Mlíkař se jmenuje Karlen a jak divoce bojoval se závějemi, utrhnulo se mu táhlo akcelerátoru. Chvíli do toho zíráme a pak mu navrhnu, že jej můžu zavézt někam pro pomoc. Karlen si vzpomene kdo má v nedaleké vsi traktor aby jej vytáhnul a taky že tam něco najdou na ten polámaný plyn. Je docela rád. V mrazivém větru už dost prokřehnul a těch pár kilometrů v závějích by mu to pěšky trvalo do tmy.
Tak jo, dojedeme pro traktor, pedál akcelerátoru nahradíme špagátem, jenž protáhneme do kabiny. Když konečně nastartuje škytajícího gruzovika, traktorista zapojí řetěz a.. Traktorův motor zdechne.

Delší boj s traktorem. Konečně řvou oba stroje a společnými silami se vyhupnou ze závějě.


Traktorista se vrací domů a my raději zůstáváme za Karlenem. Cestování závějemi s "plynovým špagátem" v ruce a zbylou rukou na volantě není nic moc.
A dobře jsme udělali. Gruzovik se opět zastavuje. V tom větru nu zamrznul plynový reduktor. Nebo spíše solenoid. Klepe do něj kladívkem aby se otevřel. On je to totiž taky LPG, jako náš Tonda. Akorát bomby za kabinou prozrazují metan. Takže se mi moc nelíbí Karlenova metoda rozmražování zapáleným hořákem.

Dopadlo to dobře, nevybuchnul a jedeme dál.

Karlenův vůz se po dvou kilometrech znovu zastavuje. Závěj nebyla tak hluboká, co je?
Utrhnul se ten náhradní plynový špagát. Jadrné nadávky jsou slyšet až do naší kabiny. Navazujeme znovu špagát. Startér zoufale vyje, já mu u toho tluču do solenoidu. Konečně. Vrrrrrr!

Po dalším kilometru už zase stojí. Na tom nejhorším větru.
Opět zamrzlý reduktor!
Zarudlý Karlen už ani nenadává. Navrhuji mu, že má raději ohřát tím hořákem vodu a tou teprve rozmražovat toho prevíta. Místo toho vyrve hadici z chladiče a stříkající horkou vodou reduktor opravdu rozmrazí. Já mezitím shora dolévám chladič vodou z toho našeho nezamrzlého kanystru. Ještěže jej máme! Karlen střídavě zabíhá do kabiny, protáčí motor vyjícím startérem a divoce trhá plynovým špagátem. Gruzovík škytá, naskakuje a znovu chcípá. Tohle už nestartuje. Baterka je z toho už vybitá.
Ten zatrápený trapič!

Tak jinak. Karlen vytahuje startovací kliku.
Znovu poléváme reduktor horkou vodou, Karlen se opře všemi zbývajícími silami o kliku, a... Buf buf, buf, vrrrrrrrrrr!

Už jen pár kilometrů! Tentokrát to už mlíkový gruzovik dotáhnul až domů ke garáži.

Tohle je opravdové dobrodružství všedního dne. Nezávidíme nijak Karlenovi. V noci to musí opravit a ráno pokračuje okružní jízdou po kravínech. Sto kilometrů!
Je rád že jsme jej zachránili a od teď zastaví u každého kdo bude mít na silnici problémy.
A nás zve domů, do tepla a na večeři.
Nebyla to večeře, ale hostina a hotová slavnost. V přízemí bydlí bratr se svou rodinou, všichni jdou za náma nahoru. Podávají se úžasní "holoubci", masové závitky v zelných listech, skvělé arménské víno, debatujeme ještě dlouho po půlnoci. I když je všední den, je z toho takový štědrý večer.

A dostáváme krásný peřinový nocleh.

Ráno poslední společná fotka, loučíme se...

Za pár kilometrů jsme na gruzínské hranici.