Počasí je krásné, ještě se podíváme na sever, na Kavkaz. Co sníh dovolí. Výpovědi domorodců o sjízdnosti silnic se rozcházejí. Tak to prostě zkusíme. Největší obavy mám z čistého ledu. Nemáme sněhové řetězy.

Kromě krásného kumulku si povšimněte podivného znamení, jenž v celé této oblasti často vídáváme. Že se jedná o stanoviště klubu mercedesářů jsme vyloučili hned. Už více jsme zaváháli, zda se nejedná o oblast obývanou zbytky hippies. V obou případech chybí na znamení kruh. Mi to nejvíce připadá jako sektářský znak uctívačů třífázového proudu. Mohl by to být tak zvaný fázorový kříž.
Na jedné pumpě (sláva, našli jsme tu i LPG!) mi to nedá a ptám se pumpaře. Neumí ani anglicky ani rusky, tak kříž maluji do sněhu. To je přece normální kříž, vyhrkne ze sebe. Na můj nechápavý obličej vytáhne z pod košile zlatý kžížek. Normální, pravoúhlý, hezky barokně vyvedený. Nechcu se s tím spokojit a zdůrazňuju na kresbě 120 stupňové úhly, nikoliv devadesátistupňové. No, ano, to je kříž svaté Niny, ta tady ve čtvrtém století zaváděla křesťanství a kříž zhotovila z pokroucené vinné révy..


Je to dobý, první horský předhřeben zdolán. Přespáváme nad hlubokým kaňonem, přímo na puklině, pod níž cítíme velikou jeskyni. Chrlí na nás teplý vzduch.


Dolů do kaňonu, soutěskou, tunelem, pod převisem mezi rampouchy..





Slunce hřeje, cesty jakž, takž. Pohoda.


Dál už ne. Vysoký hřeben Svanetie, čtyřtisícovky. Musíme obrátit na jih.
Zkratka. Hm, všude samý led občas bahno. Dolů to půjde. Zpátky tak maximálně jeden metr. Váháme. Ale cedule 5x4 metry, jako na dálnici hlásá jasně kýžený směr. Přece by takhle nevyznačili nějakou polňačku. Jedem.

Hmmm, vyznačili! Tohle je cesta mezi zahrádkou a chlívkem. Zabloudili jsme? NEbylo kam? Zpět to opravdu nepůjde.. Potíme se na ledových cestičkách, kam se Tonda sotva vejde, Brodíme bahny. V dálce vidíme zavěšenou lávku pro pěší. Asi jsme v pasti.

Hurá, pokud tu projel tenhle autobusek, projedeme!


Ještě 30km bojujeme v hlubokém sněhu, ledu a bahnu. Bylo to veliké bloudění a obrovský tondův výkon na hranicích možností.

Konečně jsme dole. Tady už jezdí i auta.

Už dochází nám v čem byl ten fór. Tyhle super dokonalé dálniční cedule tu osadili i na ty nejmenší stezičky. Často nesmyslně zastiňují výhled z domů, dominují v krajině. Zřejmě nějaký strýček příslušného ministra má firmu na tyto drahé cedule..