Tohle je snad Švýcarsko! Pochvalujeme si výstup do hor.

Severní pobřežní pásmo má vrcholy hrubo přes tři tisíce. A je bohatě zásobováno sněhem. Obvzláště po nadílce minulého týdne. Kdybychom uměli turecky, už u moře před padesáti kilometry bychom si na světelné tabuli přečetli, že horský přejezd je uzavřen. Ale je tu krásně. Hlídače u budky marně přesvědšujeme, že to po proježděné stavební trase tunelu zvládnem. Dorozumíváme se malbami ve sněhu docela dobře. Ale neuspěli jsme.
Tak zpátky a znovu přes Trabzon.

Nocleh o den později, opět na hřebeni. Turecký sněhulák!

Našli jsme spoustu rozdílu oproti českému. Ale žádný rozdíl nebyl tak zásadní, jako vodorovná řada knoflíků.

Další hřeben už není tak lesnatý. S ubývajícími lesy musí logicky ubýt i vrstva sněhu. Starost o sníh sice není tak vážná, turecké silnice jsou vzorně udržované. Ale budeme to mít mnohem snazší při hledání noclehů.



Předchozí snímky jsou z kotliny kolem města Erzincanu. Brr dole byla lezlavá zima. Vánoce musíme strávit někde v horách, na slunci, nad inverzí.