Z Marasu jedeme pozdě v noci. A tak se jen někde cestou zastrčíme do houští na kusu nepoužívané cesty.

Ráno se i s mongolským modlitebním mlýnkem obzvláště modlíme za naskočení Tondova motoru. LPG poslední dni nějak špatně startuje a k tomu právě odešla záložní baterka. Je to ta darovaná baterie z Tumutu. Ta, co nás zachránila v Kazachstánu při chcípnutí druhé z původních baterií, stejně jako už dříve v Perthu. Natavený kontakt naznačoval, že baterie v mládí prožila jakési trauma. A kvetoucí soli naznačovaly i jakousi netěsnost kolem tohoto kontaktu. Každopádně sloužila až do posledního dechu. Nyní je měkká a startérem už nehne. Sotva jsem KONEČNĚ předevčírem dokončil rekonstrukci elektriky započatou už v Austrálii, konečně je to čisté a při přepnutí na záložní baterii nic neždímá tu první, tak je celé úsilí na nic, neboť teď už máme baterii jen jedinou.
Ano, naplnila se poučka mého Norského kamaráda Erlinga, jenž ji vyslovil nad starou ruskou Ladinou v Bolívii: "Nesmíš opravit všechny vady na autě, neboť jinak se ti objeví porucha nová!" Ale nechávat vše bez údržby taky nejde. Ach jo.
Tak Tondo prosím, nastartuj!
Uff, nastartoval. Z houštiny, kde by se případná pomoc sháněla těžko, jsme vyjeli na asfaltku.
Po sto metrech však Tonda chcípnul. Co je? Zkouším několikrát nastartovat a nic. Přepínám na benzín A NIC!!
Hmm, to vypadá na zapalování. Kontroluji VN kabely, koncovky, rozdělovač. Nic podezřelého. Solenoidy na LPG i benzín při přepínání pěkně cvakají. Znovu startuji, hlavní baterka je v dobrém stavu, jen motor se točí nahlucho.
Nic a znovu nic!
Přemýšlím marně, začínáme uvažovat o příteli na telefonu, neboť jme opravdu bezradní. Tuším, že to souvisí nejen s Erlingovou poučkou, ale i s tím že zrovna před dvěma dny jsem napsal na web článek o cestování na LPG a velice si pochvaloval spolehlivost auta se dvěma palivovými systémy. Chcípne jeden, pokračuješ na druhý. To mám za to! Člověk by neměl psát o takových citlivých věcech před koncem cesty.
No, ale to mi teď nepomůže při hledání příčiny...

Tu u nás zastavuje auto se dvěma chlapíky. Ti kamsi zavolají a do hodiny tu máme partičku opravářů. Lezou po motoru jako mravenci, zkoušejí jiskru, otevírají karburátor, zkoušejí sání. Pořád nic.

Konečně motor naskočí. Na benzín. Smějou se, že je to OK, že můžeme jet. To mne ale ani trochu neuspokojuje, bez opravy příčiny se problém vrátí. Co bylo příčinou?
Snažím se to z nich dostat. Ale jejich angličtina je téměř na nule. Tak jim aspoň vrazím do ruky notes a otázkou na obličeji a slovy jako „DIAGNOSA?“ je přimět, ať nám to napíšou alespoň v turečtině.
Vzali si docela veliké peníze a později, po překladu jejich zápisu pomocí gůgl translátoru se dozvídáme, že je motor v pořádku a že nemám tolik pumpovat benzínem, že se motor zahltí. Což je úplně na nic a v přímém rozporu s uplynulými 50 000 km. Ach jo!

Servismani odjíždí, ale ti dva chlapíci ne. Rukama naznačují, že nás zvou domů na nějaké občerstvení.

Tak jo :)

Po pár kilometrech se ocitáme na obrovské rodinné oslavě, na zásnubách. Přes sto lidí ve dvou malých staveních, spousta reje, dovádějící děti, hostina.

Ani jeden člověk neumí ani jeden jazyk, který umíme my. Snad jen několik dětí se zmohlo na „how are you?“. Bylo to úžasné. A jazyka zas tolik netřeba.


Ženské v kuchyni připravují ty skvělé masové závitky ve vinných listech..

A jaký mají lahodný lavaš. Jako do papíru si do něj hosté balí nejen maso, ale i sladkou baklavu. Hojně se pije čaj a iran (turecká kyška), žádný alkohol.

Odpoledne nás naši dva záchranci vytahují z hostiny, že pro nás mají jakési ubytování. Chvíli se bráníme, že náš Tonda je dostatečným útulkem, ale pak nás dostanou. Gestikulací a kresbami ve sněhu naznačují že se jede do hor, na loveckou chatu. S krbem!
A v něm bude hořet opravdický hřejivý ohník.
Uvnitř nebude foukat a bude tam teplo.
To bude krása! Jedem!

Jak se šplháme do hor, sněhu přybývá a přibývá. Auto našich dobrodinců podkluzuje. Nenechávají si celou akci vymluvit a tak je bereme do vleku.

Jen tak tak překonáváme několik obtížných míst.
Začíná vánice chumelenice.
Na hrubém černém ledu pokrývajícím místy cestu klouže ještě vrstva čerstvého sněhu. A s ní se obě auta nebezpečně sunou na hranu příkrého srázu. No, to by snad pro dnešek už stačilo..
Vzdáváme to. Opatrně se spouštíme z nebezpečného místa zpět.

Dole se srdečně se loučíme a ztrácíme se ve tmě a vánici.
Děkujemee...!