Vstáváme zhruba ve 2000 metrech na hřebeni, nad krajinou jež nám bere dech. To všechno ta sopka. A pár set tisíc let. A lidi. ..A balóny!



Nejdříve jsem si myslel, že máme štěstí na sraz či závody balónistů. Kdepak, jsme přeci v Turecku, a ještě k tomu v prvotřídní turistické destinaci. Tohle je obří turistická fabrika.
Tak vzhůru dolů, jdem se na ni podívat!



Je to všecko z měkkého sopečného tufu.
Ve skalách, ve vypršených a vyfoukaných hříbcích či komínech se skladuje, brání, modlí i bydlí. Ty nejluxusnější hotely jsou samozřejmě taktéž vyhlodány ve skále.










Ve městečku jsou krásné keramické dílny. Pozor na jejich majitele, jsou to turci a ti umějí prodat i to co by vás ani ve snu nenapdlo koupit! A s úsměvem :)


Uprostřed turistického mumraje potkáváme ledacos. Třeba tenhle skvost. Kdosi vyrobil dva v jednom: hippiebus prolnul s broukem. Nádhera.


Nejkrásnější setkání tady se však odehrálo s bezva korejskou rodinkou, jejíž tatík se rozhodnul ukázat dětem, že Jižní Korea není jakýsi izolovaný ostrov, ale že žijí na veliké euroásijské pevnině. Pro běžné Korejce jsou to blázni a diví se "proč?". Spoustu takových potkáváme právě zde. Přiletí letadlem, absolvují prohlídky a senzační let balónem. Tihle však upřednostňují skutečnost, že každé ráno se za dveřma jejich autobusku objeví jiná krajina. Říkají si PpePpe, tedy Hubeňouři. Putují již půl roku. A díky reportérce, jež s nima měsíc cestovala Sibiří, se stali národními televizními miláčky. Zatím to měli poměrně jednoduché. Letním Ruskem (Rusko korejcům zrušilo víza) a Evropou přes Švédsko a Itálii..

Podívejte se ale na plánovanou trasu zimního návratu. Z hlediska klimatu bezvadná a zajímavá. Ale..

Pákistán: Snad pod vojenskou ochranou, jenž na kritických místech obvykle turisty doprovází.
Barma: Hmm, kéž by nejnovější fáma o otevření Barmských hranic cizím vozidlům po 30. letech byla pravdivá. Nehledě na stav tamních cest, který by autobusek nemusl zvládnout.
A Čína? Na standardní, extrémně nákladné zprostředkování a doprovod čínskou cestovkou nemá naše rodinka peníze a už ani čas. Chtějí však požádat jihokorejské ministerstvo zahraničních věcí aby v Číně vyjednalo mimořádné povolení. Hmmm, mimořádná rodinka to opravdu je. Přáli bychom jim úspěch.
A tak to spíše vede na jednu ze severních variant: Kazachstán - Čína, nebo Kazachstán - Ruský Altaj - Mongolsko, nebo Kazachstán - Sibiř. Jenomže právě nastupuje nejtvrdší zima. Jejich autobusek není žádná ruská 4x4 "tabletka" do sněhu a vytopit jej v -40 a větru... Zrovna teď se potýkají s rozbitým topením a už deset dní nejsou sto najít opravu. Hubeňouři se klepou zimou už tady a místo parádního noclehu ve skvěle vlastnoručně přestaveném autobusku musí shánět ubytování. Na sever by asi neměli pospíchat a jet Tureckem a Íránem až do jara. Těžká situace. Zatímco my s úlevou opouštíme mrazivé končiny, oni tam směřují. Tatík je však vytrvalý a rodinka drží po hromadě. Věříme, že to dokážou. "Náš bus je členem naší rodiny. S ním se vrátíme domů." Říkají. Mnoho štěstí! Máváme si s dojetím po společném večeru u čaje.
Sledujte je na PpePpe.net

Po noclehu v polí ze sopečné škváry se ještě pokocháme nejen jinovatkou, ale i velikou místní atrakcí. Balóny!

Proklik na snímcích napravo vám promítne přistávací a balící proces. Mají to promakané.


Sbohem krásná Kappadokie!

No, a my jedeme shánět do města minerální motorový olej, tureckou plynovou bombu na vaření a doplnit náš zásobník mandarinek..