Amazonka opět našla krásnou trasu po vedlejších cestách. Slunce, barvy, juch!


Jezero Egirdir. Pro nás ale Kapří jezero. Proč?
Protože když jsme večer seděli u ohýnku, z jezera k nám připlul rybář. Myslel že to je jeho kamarád a byl překvapen koho tu vidí. Pozvali jsme jej k ohni a popíjeli čaj. Nenápadně se jej ptám, jaké ryby tu jsou. Prý že kapři. Že by se do naší australské sítě, jež už několik hodin číhá pod hladinou, vešel kapřík, to jsme moc nedoufali. Ale co kdyby?
Rybář odplouvá na noční lov a omlouvá se že nad ránem tu bude vytahovat člun, ať se nenecháme rušit.

Ráno je naše síť prázdná. No nevadí.
Pak koupačka, rozmražení a ohřívání u ohně, slunění, mandarinková dieta, praní prádla. Pohoda.

Beru hrnec od včerejších nudlí, že jej umyju v jezeře.
A ejhle! V hrnci je kapřík!
Díky ybáři!
Byl vynikající. Usmažili jsme si jej začerstva.

A cestujeme dál v té kráse.




>

Vinohrad bez drátů. Jak staré jsou asi tyhle hlavy?

Meteo stanice. Odsud by se snad dalo i startovat.

Náhorní planina se starými vesnicemi. Jedno z nejpoetičtějšéch míst v Tutecku. Lidé byli na nás milí. Ty prastaré domy nemají víc jak sto let. Spíše tak 70.


Blíží se komunální volby. Ve vesnicích čím dál častěji probíhají předvolební mítingy.