Neodoláváme a od pobřeží se vzdalujeme do hor. Posledních na cestě.

Dlouho nám nejde do hlavy proč nemůžeme v reálu najít směrovníky, když na mapě Albánie (té co nás uvítala na tabuli hned na hranicích) je cesta tak pěkně vyznačena. "kudy do Burrelu?", ptáme se porůznu lidí.

"Do Burrelu?" zní jejich odpověď. Ale pak se zamyslí a máchají rukou někam do hor. To sa nám líbí. I Tondovi. Stoupavá kamenitá cesta mu vyhovuje. Pod hřebenem však už poněkud znervózňujem. Je to jen bývalá vojenská cesta. Musíme překonávat led, sníh, odvalovat balvany, opatrně objíždět sesuté krajnice.. No krása.

<


A jsme v Burelu!