Jedeme přes Bratislavu. Tady nás čeká první a velmi milé domácí uvítání,
od přátel z
Paragliding Expedition Slovakia.
U dobré slivovice si o překot vzájemně vyprávíme své zážitky z cest.
A je to tady! JSME DOMA!
jedeme do Podivína, přímo za Kocurem, to je jasné.
Nikdy nazapomenu na ten výjev: Kocur klečí na kolenou před Tondou a děkuje mu za skvělý výkon.
A také jej prosí, ať nás bezpečně doveze ještě těch pár kilometrů domů, za rodiči.
U Kocura se dáváme dohromady.
Po dvou a půl letech máme v krvi kriticky nízkou hladinu vína.
Nedočkavě to napravujeme.
Nikdo jiný ještě neví že jsme tu.
Dáváme si den odpočinku. A taky VANU!
Teprve pak na VVV stránky vypouštíme poslední SPOT značku z cesty.
Tady tuhle poslední bublinu. Samozřejmě že pozice je od Kocura před garáží-galerií.
Vždyť tady to vlastně celé začalo!
Do Brna spěcháme do hospůdky plné kamarádů. Někteří překvapili a dojeli z daleka.
Lopenický Havran to rozbalil po horňácku na kontry. Jaká nádhera!
Setkávám se se svýma dětma.
A také s parťáky z cesty. S Martinem, Víťou, Leonem,
... Jsou tu mí staří lítací kumpáni.
Oóó, pohoda.
Míra Oros taky nelenil a dorazil i se štábem. Natáčejí rozhovory u piva v předsálí.
Uvítání chlebem a solí ve Frenštátě - na snímku je moje švigra. Jupí, na to jsme se těšili!
Mámě i tátovi se konečně může ulevit.
A je tu konečný cíl Tondovy největší cesty "Sydney -> Ostrava".
A v tom cíli čekají rodiče Amazonky. To bylo šťastných slz.
Tonda sám se nejvíce těšil na Vilíka. Tady je i s jeho tátou, Amazončiným bráchou.
Policista nechtěl věřit svým očím, kdo že řídí tohle divné auto...
Na Severní Moravu se za náma dostavuje i létající reportér Míra a dotáčí reportáž o VVV.
Tady je výsledek (našeho výletu se týká pouze prvních 8 minut záznamu):
Druhý díl:
Můj syn má promoce - po bakalářkách.
Na dalším snímku, na střeše auta se uvelebila moje dcera, je trochu divoká.
I ona na konci tohoto jara udělala bakalářky. Samé radosti.
V domě Pánů z Kunštátu proběhl po tři večery maratón promítání s přáteli a fanoušky.
Tímto všem děkuji za zájem a trpělivost.
To víte, nosit to vše jen v sobě, to by se nedalo vydržet.
A tím se definitivně uzavírá tento nádherný Velký Výlet.
My s Amazonkou se pomaličku poohlížíme po nějaké práci a pokoušíme se vrátit do normálního života.
Společně ;)
A je moc fajn, že k tomu máme i přátele.
Úplně na závěr jsem chtěl dodat, že vyrazit bylo to nejlepší rozhodnutí jaké jsem mohl udělat. Ahoj!
