Nevěřím jim pranic, vždyť ani neposlai mail jak slíbili... A tak tam spomocí přátel ráno zatelefonujem. Ano, značka je nachystaná, překvapují mne mile. Dobře, za tři hodiny tam budu, potvrzuji.
Cestou se kochám přírodou...
Aligátoři i jiná havěť je hojná i v kanálech obklopujících dálniční odpočívadla.
V Miami mne mí latinskoameričtí "přátelé" mile uvítrají. Jak se máš? Jak ti to jezdí? Zatajili jste mi že do chladící kapaliny automatické převodovky proniká voda. Oprava mne stála dost peněz. Kde je značka? To je vpohodě usmívají se na mne. KDE JE ZNAČKA!!! Ta je na úřadě, tam se vyzvedne kdykoliv... OKAMŽITĚ TAM JEDEME!!! Zařvu. A mezitím mi nachystáte rezervu která sedí na mého Forda. Vím, že šéf má za pasem pistoli ale taky vím, že tohle účinkuje. Mám na sobě tričko "MMA bad boy", to taky pomáhá. A taky že jo. Hodinu před zavíračkou úřadu mám značku v ruce. Teď Title (= velký techničák). To si musíš zažádat. Vždyť jste věděli že ji budu potřebovat!!! Úřednice ji pošle do 7 dní na naši adresu a my ti ji přepošlem. To vám tak věřím! A kam? Adresa: Vlasta, on the road? Popadnu rezervní kolo které jsem z nich kupodivu vymlátil a jedu zpátky na úřad. Mám posledních deset minut abych přesvěčil úřednici že mi "Title" pošle na nějakou poštu do Denveru, kam vím že za tři týdny pojedu. Jenže je to kubánka která neví jak se pošle Poste-Restante v USA, a nemá přístup na internet abychom nějakou poštu našli. Zkouším WiFi, všechna jsou samozřejmě zamčená. Tu si vzpomenu, že jsem si v Peru vychystal adresu pro zásilku bedny, kdyby se mi ji nepodařilo přepravit jako spoluzavazadlo letadlem. Vypíšeme tedy adresu do Houstnu a jed to. Teď jen aby to klaplo.
Cesta k Orlandu je dlouhá, přespávám v "divočině". Everglades. .
V tomhle se ráno vykoupat je vzrušující. Plovoucí ostrov uprostřed černého jezírka.
A jsem v cíli. Quest, rogalistická základna, Dragony, piloti, elektrický naviják:
Co tady vlastně dělám? Pomáhám Davidovi Prenticovi s uskutečňováním jeho dlouholetého snu. Po deseti letech kdy zde prováděl první pokusy s aerovlekáním paraglidu, se k těmto pokusům vrací.
Několik dní a nocí připravujeme techniku.
Na Fotografii Bobby Bailey, skvělý pilot Dragona a David Prentice.
Celá atmosféra mi připomíná mé přátele Járu, Víťu, Benyho a další, kteří mi nezištně pomáhali při vývoji osobního odvijáku doma.
Mezitím dokončuju úpravy na autě, koupu se v místním aligátořím jezírku a kochám se přírodou.
A taky si s kamarádem Speedym uděláme jeden malý vzdušný výlet.
Tracklog na XContestu: Small trip from Quest - let(50)
Testovací vzlety s létajícím odvijákem začínají. Je to vzrušující.
Bohužel jsou teď větrné dni, takže jsou pokusy o to složitější. Při prvním vzletu je odvijálk příliš volný a tak oba piloti vzápětí přistávají.
První pořádný vzlet se konal předevčírem pozdě večer a je z něj patrno že to bude fungovat!
Kvůli silnému větru se David odpojil v poměrně malé výšce a sestoupal kolmo dolů. Včera, opět v silném větru, již dokázali v kruzích vyvlekat pilota do cca 500m. Přitom již začali testovat plánované střídavé odvíjení a navíjení během celého letu.
Dnes brzy ráno provedli sérii vzletů. Oba piloti hledají optimální a bezpečný postup. David testuje vzlety na Gradientím Aspenu. Odviják na letadle je velice pěkné dílko, je poměrně malý a je na principu třecího kevlarov0ho opásání na kole s ozubením vlnitého tvaru. (Můžete si taky povšímnout Milošova Kulíkova padáčku, který jsem pro první pokusy připevnil na vlekací lano :) Později jsme jej nahradili brzdným trychtýřem, který by měl být bezpečnější při přistáních letadla.)
Práce jsou velmi intenzivní, vzrušení vrcholí...
Důležité je kyvné rameno držící šňůru mimo dosah vrtule, ve směru paraglidu a zároveň v ose ústí odvijáku.
Kevlarový odviják. Krokovátko z přehazovačky pro nastavení brzdné síly.
Celkový pohled (i s Milošovým padáčkem :)
A jde se na to!
Video z úplně prvního startu: (Svist pochází z kevlarového odvijáku.)
Druhý den:
Třetí testovací den, hned po ránu, už do slušné výšky...
