Darwin. Prší.
Prší! PRŠÍ. PRŠÍ! PRŠÍ!!
Leje, Cáká, Valí, Hučí, Chčije.
Mrholí a pak zase slejvá. A pak pořádná průtrž.
Stírače nestačí. Všechno je VLHKÉ, ne-li mokré.
Otevřeš okno a nalítají ti tam komáři. Zavřeš, okno se zamlží.
Vlhko. Vystoupíš rovnou do bahna. Ve městě do 10cm vody nad ucpaným kanálem.
Vzdáváme to, jdeme POPRVÉ po čtyřech měsících v Austrálii hledat ubytování.
Hostelová ulička. Mokří bacpackeři s potácejí opilí v promoklých tričkách po ulicích. Nacházíme nejlevnější podnik. Postel, žádné okno, bez snídaně - za "pouhých" 66$. Uff.
Amazonka stráví noc v hotelu dalším kolem, snad osmnáctým, boje s US daňovým přiznáním. To je ovšem pekelně pekelné peklo, ve srovnání s nímž noc na dešti je úplná drobnost.
Ve čtvrtek naběhnem na Indonézskou ambasádu a dozvídáme se další jobovku:
Vím že pro jachting je potřeba speciální povolení (CAIT), na něž se čeká jeden až tři měsíce. Nevěděll jsem však, že to povolení se týká i celé posádky jmenovitě. Nový člen posádky = nová žádost a nová lhůta. Strašné. Prakticky nás to vylučuje ze hry o přeplavbu do Indonésie.
Přesto ve zdejších marínách zanecháváme vzkazy, přesto dál zapřádáme hovory se zdejšími mořskými vlky.
Třeba někdo popluje na East Timor, třeba do Malajsie, bez přistání v Indonésii. Komunikoval jsem později s jedním skipperem, jenž tento problém řeší plavbou na East Timor, teprve tam, ve chvíli kdy bude mít stabilizovanou posádku, podá žádost o CAIT a měsíc čekání stráví příjemně na ostrůvcích patřících k East Timoru.
No a vízum pro nás, kteří do Indonésie přeletíme letadlem, ale odplujeme s Tondou po moři dál, to vyžaduje podrobnou puťovku, výpisy z ferrin atd... No, vymykáme se z běžného turistického ruchu. Ach jo, takže před Velikonocema podat žádost nestihnem. A to jsme tak spěchali.
Stále prší a podle modelů, centrum mnohadenního pršení bude přesné nad Darwinem.
Seženem si tedy malý motel. Mají tu i pračku, což opravdu potřebujem, kuchyňku a bazének. Taky připravíme Tondu na přepravu, včetně vyhubení myši...
A odpočinem si.. Aaach. Veselé Velikonoce!
Jak na myš?! Jednoduše. Z Tondy na celé svátky vyneseme veškeré potraviny a myš vůz opustí sama.
Opět seskládávám Mišpulína do červené bedny. Poputuje už na šestý kontinent!
Problém s myší se stává zásadním. Myš nejenže vůz neopustila, ale našla si bohaté zdroje výživy. Nejvíce ji vyhovuje hobrová podlaha v nákladovém prostoru. Mimo myšinců, denně vyprodujuje spoustu kvalitní dřevité vlny.
Potřebujeme pasti! Na Velikonoce ji ale neseženem. Myšička, jedna, naše, maličká.. Grrr!!! :-@
Intenzivním internetováním zjišťujeme že víme o Indonésii čím dál méně. Získat jakékoliv spolehlivé informace z této země je zcela nemožné. Státní ferry společnost Perkins má na svých stránkách tak řídký jízdní řád, že hrozí i víc jak měsíční čekání na loď schopnou přepravy auta mezi ostrovy na východě země. Očekával jsem problém jen mezi Sumatrou a Malajsií. Nikoliv uvnitř Indonésie. Ale ani o potvrzní mých původních obav není nouze. Zprávy z cestovateelských fór hovoří o zrušení přívozů do Malajsie v roce 2012 a mé vlastní obdobné zkušenosti z Afriky a z Karibiku dodávají těmto jobovkám realistický nádech. Těžko říct jaká je realita, informace jsou protichůdné a pokud nechybí zcela, jsou většinou negativní. Myslím na Hruna, mého druha z Jižní Ameriky, který hlásá, že sběr informací při přípravách na nestandardní akci je kontraproduktivní činnost, a dávám mu za pravdu. Je už ale pozdě. Negativní informace už byly nasáty.
Napadá mne nový plán. Doufám že výborný:
Cena za přepravu Tondy do Singapuru je jen o něco vyšší než cena na East Timor. I když jde o desetinásobnou dobu plavby. (Mluvím o cenách u Perkinsna, což je jediná společnost o níž víme a jediná která byla zmiňována jinými expedicemi na inetu.) Takže pošleme Tondu do Singapuru a Indonésii procestujeme nalehko autobusy a vlaky!
Tondu odevzdáme k přepravě hned po Velikonocích čímž si prodloužíme čas na cestování po Indonésii a taky zkrátíme finanční utrpení v Austrálii.
Pohledáme letenky a zjišťujeme další překvapení. Tentokrát vcelku pozitivní. Letenka z Austrálie (typicky na Bali) je mnohem drazší než dvě nezávisle koupené letenky do Singapuru a ze Singapuru do Indonésie a te ještě s přestupem na další vnitrozemský let v Surabai. Jako start putování volíme ostrov Lombok, s ohledem na vzdálenost, již i přes nejrůznější komplikace zvládneme v pohodě procestovat za tři týdny v Indonésii. Na Lomboku je i docela vysoká aktivní sopka..
Tím taky vyřešíme problém víza. Na konzulátě jsme totiž zjitili, že češi jsou na seznamu těch, jimž se na letištích uděluje vízum na místě. Bude to hned a levněji. Podmínkou je mít zpáteční letenku. Pro nás tedy do Singapuru, k Tondovi. Letenky na tenhle spoj stojí 25 - 50 $ :)
Koan je vyřešen, hned po Velikonocích se jde na to!
Hned první akce je nákup pastí na myši.
Na lov máme jen dvě noci, spát budeme přímo v revíru. Pokud myš neulovíme a ona se na moři pustí do elektroizolací, bude to těžký debakl.
První noc, nastavuji čtyři klasické dřevěné pastičky. Nemůžeme zamhouřit oči, žádné sklapnutí, snad jsme to zaspali...
Ráno ale konstatuji ponižující prohru: Sýr okousán, mňam, mňam.
Chlebík odnesen, mňam, mňam, mňam!
Další dvě pasti netknuty, nesklapla žádná. Zato zaznamenáváme další průnik do pepermintových bombónů.
V parku na pobřeží dosušujeme na slunci oblečení, které navlhlo v motelu ve skříni. Věci budou v Tondovi na palubě lodi a ten bude vystaven deštům i prudkému rovníkovému slunci. Tondova kabina se tak možná promění v biologický reaktor.
Park je ovšem celodenně obýván aboriginskou komunitou. A tak konečně dochází k bližšímu poznání jejich života. Velmi oblíbené je fortifikované víno, přelité ovšem do plastových láhví od kokakoly. S radovánkami se začíná již ráno a v nepravidelných vlnách se přelévá mezi tichým klimbáním a popíjením, hádkami (ženské umí pěkně ječet) a honičkami s policisty, kteří dohlížejí na zákaz alkoholu v parku anebo třeba shánějí mládence který kohosi pořezal. Díky mým kresbičkám na Tondovi ale dochází i k přátelským kontaktům s náma. Jsem velice potěšen jejich chválou. Seznamujeme se díky tomu i s černočerným čistě oblečeným mladíkem, jenž muzicíruje po barech s kytarou a prý chodí i pomáhart na nějakou stavbu. Poslední den a zlomilo se to. Tak dobrá; It is nice to meet you!
Před náma je poslední noc v Austrálii.
Navštěvujeme zahrádkářský megaobchod. Vybíráme z padesáti druhů jedů a radíme se s vysokým odborníkem na myší problematiku. Zaručený recept: arašídové máslo, tomu nemůže odolat, tváří se expert zasvěceně.
Celou hodinu nastavuji pasti s novými návnadami na tu nejjemnější pozici. Prsty mám úplně docvakané. Hlavními trumfy jsou nejen arašídové máslo, ale i kus pepermintového bombónu v originálním celofánku.
Tentokrát únavou usínáme hned.
Ráno jdu ihned na obhlídku. Ta mrcha! Arašídové máslo vylízané a nic.
A kde je past s lékořicovým bombónem?
BINGO! Máme ji!
Pak už stačí navštívit celnici a zahájit nevratný CARNETový cestovní řetěz, odevzdat Tondu do pčístavního skladiště a odebrat se na letiště.
